Psychoterapeutická metoda, zaměřená na léčbu traumatu. Vychází z anglického Eye Movements Desensitization and Reprocessing.
Traumatem rozumíme jakýkoli zážitek člověka, která přesahuje jeho současnou kapacitu tuto událost dobře zpracovat, laicky bychom řekli strávit nebo vstřebat. To se může stát tehdy, když je tato zkušenost velmi intenzivní a zahlcující (tomu říkáme "trauma s velkým T"), ale také pokud jsme většímu nebo menšímu stupni zátěže vystaveni dlouhodobě (pak hovoříme o "traumatech s malým t"). Typicky se jedná o zážitky z našeho dětství, kdy jsme přirozeně bezbranní, odkázáni na péči našich rodičů a vychovatelů a na jejich schopnost vnímat, a respektovat a naplňovat naše pocity a potřeby.
Pokud osoby, které o nás pečují, z nějakého důvodu nejsou schopni nebo ochotni se na nás napojit, může se stát, že budeme opakovaně vystavování situacím, které nedokážeme změnit a které pro nás budou představovat větší či menší míru utrpení.
Zároveň v tomto období svého života zpravidla ještě nemáme dostatek zkušností a zdrojů, abychom byli schopni dobře regulovat svoje emoce: A tak událost, kterou by zralý dospělý člověk zvládl s lehkostí, může být dětskýma očima vnímána jako zdrcující.
Takové více nebo méně bolestivé, zahlcující, nestravitelné zkušenosti, jimž jsme vystaveni dlouhodobě, se v nás tak mohou natolik zabydlet, že se stanou trvalou součástí naší osobnosti. Na jejich základě si často vypracujeme negativní přesvědčení o sobě, které se stane součástí nebo základem našeho vnitřního dialogu, často aniž bychom si toho byli plně vědomi. S tímto přesvědčením o sobě (například: "Nejsem dost dobrý", "Nezasloužím si lásku", "Jsem úplná nula" a podobně), pak žijeme, vstupujeme s ním do vztahů s druhými, komplikujeme si je a druzí lidé nám toto naše negativní přesvědčení o sobě často zrcadlí, což zase vnímáme jako potvrzení našeho předpokladu, že nestojíme za nic. A pohybujeme se v začarovaném kruhu.
Naše nezpracované zážitky a zkušenosti tak mohou vytvářet živnou půdu pro víceméně jakékoli obtíže, s nimiž lidé vyhledávají odborníky na duševní zdraví – od úzkostí přes deprese, závislosti, pocity nízké sebehodnoty, poruchy příjmu potravy, obsedantně kompulzivní jednání, nezvládání vlastních emocí a impulzů, problémy ve vztazích a podobně.
Během EMDR terapie se společně s klientem snažíme odhalit klíčové zážitky i dlouhodobější zkušenosti, které formovaly a někdy dokonce de-formovaly jeho psychický vývoj, a dát je do souvislosti s jeho současnými symptomy.
Poté je zpracováváme za pomoci rychlých očních pohybů nebo jiné formy bilaterální stimulace, která stimuluje komunikaci a spolupráci mezi hemisférami a aktivuje takzvaný systém adaptivního zpracování informací (AIP), kterým disponuje každý jedinec.Jedná se o vrozenou schopnost našeho mozku vypořádat se s obtížnými životními zkušenostmi a dospět k adaptivnímu řešení. Během zpracovávání tak traumatické vzpomínky postupně ztrácejí svůj negativní emoční náboj, jaksi se "zneutralizují", aby se mohly posléze zařadit mezi ostatní vzpomínky v rámci dlouhodobé paměti. Čím více takových úspěšně zpracovaných zážitků, tím větší je psychické zdraví, odolnost, rovnováha a pohoda klienta; až postupně vymizí také symptomy, které ho do terapie přivedly.
Z výše uvedeného vyplývá, že EMDR terapie může být dlouhodobá a náročná, nicméně je nesmírně účinná.
Tím, že během zpracovávání našich traumatických zážitků jsou přímo oslovovány hluboké struktury našeho mozku a našeho podvědomí, dochází také k hlubokým a trvalým změnám na úrovni našeho myšlení, prožívání i jednání.
EMDR je vědecky podložená metoda, které je vznikla v 80.letech v USA a od té doby je neustále vyvíjena, optimalizována a zpřesňována. Během desítek let potvrdilo její účinnost stovky výzkumných studií a metoda je proto doporučována Světovou zdravotnickou organizací k léčbě traumatu. Ve své podstatě je velmi bezpečná. Naše mysl je totiž natolik moudrá, že nás během zpracování pustí jenom tam, kam je bezpečné se dívat, a ukáže nám jenom takové obrazy, které v daném okamžiku dokážeme zpracovat.
Při EMDR plně spoléháme na sebeléčivou schopnost našeho nervového systému a pomáháme mu odstraňovat překážky, které brání spontánnímu uzdravování.